Erasmus+ Překrásné barvy Andalusie

Po dlouhých přípravách jsme se v neděli konečně sešli na letišti Václava Havla. Bohužel ale ne všichni, protože komplikace s objevením neplatného pasu v den odjezdu zabránily Mie odcestovat s námi. Prý za námi přiletí zítra. Pan Dán byl trochu nervózní. Tady naše začáteční problémy ale nekončily. Naše letadlo mělo dvě hodiny zpoždění a nepříjemný pocit nejistoty nás doprovázel celé ty dvě hodiny, protože do poslední chvíle nebylo nikde napsáno kdy a hlavně odkud naše letadlo odlétá. Všichni už jsme byli trochu nervózní.

Po příletu – okolo půlnoci – jsme měli domluvený transfer z letiště do Jerezu (města kde sídlí naše partnerská škola). Google mapy tvrdily že jsme tam za tři hodiny, řidič tvrdil dvě a nakonec se mu to šílenou jízdou podařilo snížit na jednu a půl. To jsem naštěstí prospala. Jediný co si pamatuji jsou časté cedule upozorňující na riziko srážky s divokou zvěří při výjezdu od letiště a pak zase hodně cedulí varujících před srážkou s dobytkem při příjezdu do Jerezu. To byli nervózní jen ti, co nespali – nevím kdo. Protože jsme přijeli opravdu pozdě tak už jsme nejeli do rodin, ve kterých máme bydlet po zbytek týdne, ale na ubytovnu knězů v místní škole. Nutno říct, že zřejmě dlouho opuštěnou. Ale Španělé byli moc milí a přívětiví. Tak už jsme nebyli nervózní a šli jsme spát.

Bylo cca dvě hodiny ráno...

Den druhý, pondělí 28.5. (Terka)

Druhý den započal za zpěvu ptáků za oknem pokoje, jenž nám přidělil místní kněz, který pracuje pro školu zapojenou v Erasmu. Po oblečení do semi formal jsme se vydali na snídani - toasty s máslem nebo olivovým olejem, kterou jsme si snědli ve školním bufetu. Pár z nás se předtím stihlo seznámit s našimi hostiteli a vyměnit si s nimi kontakt či pár slov. První zastávkou byla radnice, která pro nás otevřela, i když mívá v pondělky zavřeno. Cesta tam vedla skrz velmi zajímavé uličky lemované fialovými stromy a nezvyklými domy s balkóny. Na radnici se vše vše natáčelo místní televizí, snažili se nás přemluvit i k rozhovoru, ale "no hablo español, no hablo español." Po několika fotkách ve vyzdobeném sále s křišťálovým lustrem, obrazy různých lidí a vlajkami zabodnutých uprostřed místnosti jsme se vydali na tour de Jerez de la Frontera. Prozkoumali jsme Alcázar, první španělskou pevnost z 11. století postavenou Maury, která měla nádherné zahrady a prostory. Z vysoké věže byl výhled na celé městečko. Okolo poledne naše hladové kroky vedly zpět do školy, po cestě nám španělští studenti lámánou angličtinou četli zajímavosti o určitých budovách, co jsme míjeli cestou. Ve škole nás čekal uvítací ceremoniál započatý ředitelem školy a ukončen tancem žáčků prvního stupně základní školy a velmi dobře tancující slečnou za bujarého zpěvu a potlesku dalších studentů. Konečně jsme dorazili do restaurace, kde nám byl podáván smažený oběd a dezert. Posledním bodem naplánovaného programu byla prezentace všech národů o své zemi, škole a dobrovolnické činnosti v jedné z konferenčních místností školy. Unavení jsme se pak nechali odvést do nových rodin, kde strávíme i zbytek týdne a někteří z nás pak vyrazili i do obchodního centra s našimi hostiteli na jídlo a nákupy. Nezbývá už nic jiného, než padnout do postele a připravit se další naplněný den.

Den třetí, útereček 29.5. (Áďa)

Tak konečně můžeme za velké úlevy, hlavně pana Dána, říct, že jsme všichni! Mia v noci v pořádku dorazila a připojila se k nám ráno, kdy jsme měli sraz ve škole. Strávili jsme první noc v rodinách a podle prvních dojmů všichni (doufám) bydlíme u moc příjemných lidí. Většina z nich má sice menší nebo větší problémy s angličtinou, ale to vynahrazuje jejich přátelskost a snaha. Myslím, že jsme se už všichni normálně vyspali a byli jsme jakžtakž odpočatí. Po shromáždění všech ,,Erasmáků” jsme se ještě přesunuli do konferenční místnosti, kde jsme doháněli resty ze včerejšího zpožděného programu (klasika že:)). To znamená, že každý hrdě dostal svoji kartičku a tašku s různými brožurami a jednou fešnou kšiltovkou (která samozřejmě ve skutečnosti vůbec fešná není, haha). Poté co všichni obdrželi své ,,dárečky”, si nás španělští studenti rozebrali na dvě skupiny a provedli nás po škole (nutno říct, že je opravdu velká). Představili nám všechny budovy, které ke škole náleží, do téměř všech jsme se podívali, viděli jsme, jak vypadají jejich třídy a hala, ve které probíhá odborné vzdělání v oblasti mechaniky apod. A hlavně na všechno ze zdi v každé místnosti shlíží Don Bosco... Zároveň nám studenti, svojí krásnou špangličtinou:), zhruba popsali jejich vzdělávací systém. Po dokončení tour de škola nás čekala pauza, kdy jsme si mohli v klidu vychutnat naši svačinku převážně v podobě čokoládového mléka. Když už se všichni dosyta napili, tak jsme se vydali pěšky do Královské jezdecké školy. Chovají se zde ušlechtilí andaluští koně a učí vysoká drezúra. My jsme viděli show poskládanou z drezurních ukázek doprovázených hudbou a světly. Po skončení představení jsme se společně s davem vyhrnuli z areálu a vydali jsme se opět pěšky do místní zoo. Zde nás nejprve zastihla dovážka oběda, sestávajícího z hranolek, coly, hamburgeru a toastu (aka healthy lifestyle;)). Načež si většina z nás už musela koupit vodu, protože takovéhle jídlo, skoro stejné už druhý den po sobě, nám tak trochu lezlo krkem. Pak už jsme se mohli v klidu procházet po zoo, která není nijak rozlehlá, takže jsme vlastně za tu chvíli viděli asi všechna zvířata, pořídili několik, jako vždycky, zajímavých fotek a pak už jsme jenom čekali, než si nás vyzvednou naše náhradní mámy a tátové. Zbytek odpoledne a večer jsme měli volný a naše česká skupina ho strávila příjemnou večeří v zábavné společnosti našich španělských hostitelů. Posíláme pusu a připravte se na zprávy ze středičky!

Den čtvrtý, středička 30.5. (Dáda)

Zdravíme z dnes už kraťasoveho Španělska. I přes ranní chládek se nám totiž konečně ukazála ta pravá, pětadvaceti stupňová Andalusie. Den jsme započali hodinu a půl dlouhou jízdou autobusem, která byla pojata v italském team buildingovém duchu. Celou cestu nám totiž "zpříjemnili" svým zpěvem (názor autora je ovlivněn dvěma nepovedenýmy písničkami pozn.red.). O to větší byla radost z příjezdu do naší cílové destinace, kterou byla Bolonia, vesnice s necelými stodvaceti obyvateli jižně od Jerezu. V Bolonii nás čekala prohlídka Baela Claudia, města z dob antického Říma. Stejně jako v pondělí se nám poštěstilo a všechny zajímavosti byly prezentovány dobrou angličtinou paní průvodkyně. Ve zdejším amfiteátru bylo svého času místo až pro dva tisíce lidí! Po vydatné svačince jsme se přesunuli na dvě stě metrů vzdálenou pláž, samozřejmě autobusem. Našlo se hned několik borců, kteří na vlastní kůži otestovali vlny Atlantiku a pocitovou teplotu oceánu odhadli na 15 stupňů celsia. Po krásně stráveném odpoledni jsme se vydali party busem zpět do Jerezu, kde se equipo checo odpojil od svých náhradních maminek a vyrazil do centra na, jak se po 10 minutách hledání ukázalo, neuvěřitelnou tradiční večeři. Všechny fotky samozřejmě najdete na našich sociálních sítích ;) Buenas noches z Andalusie

Den pátý, čtvrtek 31.5. (Izzy)

Po brzkém vstávání jsme se všichni sešli na nádraží Jerezu v 7:45, což bylo samo o sobě zajímavé architektonické dílo. Dnes nás čekal výlet do Cádizu, hlavního města provincie (Jerez totiž není Cádiz). Vlak s interiérem podobným našemu českému metru, nás nepřivezl přímo do Cádizu, jelikož druhou část cesty jsme absolvovali na lodi. Cesta nám přichystala potěšení, krásný výhled a vůni křišťalového moře. Masivní katedrála, Iglesia Catedrala de Santa Cruz, byla naší první zastávkou, a dokonce nám nabídla výhled na pastelové město. Při poznávání Cádizu pro nás měli španělští studenti připravené krátká, ale zajímavá povídání o několika monumentech (Iglesia Catedrala de Santa Cruz, Gran Teatro Falla a Plaza Espaňa). Objevili jsme trh s čerstvým jídlem, ochutnali mastné churros a návštěvu jsme zakončili výborným pozdním obědem. V Cádizu panuje příjemná atmosféra, odlišující se od Jerezu. Těžko se to popisuje, ale příčinou je kombinace zeleno-modrého moře, charakteristické architektury a subtropického prostředí. Město působilo elegantním, více turistickým, ale přesto stále klidným a harmonickým dojmem. V Anadlusii mají o Cádizu jednu zajímavou "říkanku": "Cádiz se hodně podobá Havaně, ale v Havaně jsou černoši, zatímco v Cádizu jsou příjemnější lidé" (berte to prosím nadhledem). Den pokračoval zpět v Jerezu, kde jsme se šli podívat na závodní okruh (moto GP), bylo to zajímavé, ale pro dost lidíponěkud zbytečné, protože už stejně všichni mysleli spíše na odpočinek. Byl to velmi dlouhý a náročný den, proto všichni byli rádi, když už se mohli navečeřet a vyspat. Jak se tady říká v Jerezu, "buena noche".

Den šestý, pátek 1.6. (Niki)

Pátek byl pracovní den a proto taky začal pracovně. Prvním bodem programu byla prezentace Estonců, kterou jsme v pondělí nestihli, a poté jsme se přesunuli k videím o dobrovolnických aktivitách. Poté jsme dostali naší již oblíbenou svačinku a kolem oběda jsme vyrazili pomáhat do kuchyně el Salvador, kde jsme, mimo jiné, rozdávali jídlo bezdomovcům. Tato dobrovolnická činost se pro bezdomovce pořádá každý den. Dostanou najíst a ještě si odnesou jídlo s sebou. Poté jsme měli několik hodin volno a tak jsme se každý sešli se svými hostitelskými rodinami. Někteří z nás si ještě stihli dát siestu a v půl šesté jsme se (ne)sešli u školy. Španělé si pro nás přichystali překvapení na rozloučenou , v podobě svačiny (pro nás spíše večeře) kde byla spousta jídla a pití. Nakonec přišla očekávaná fiesta celé školy na závěr školního roku, o které se mluvilo již týden dopředu a na kterou se každý těšil. Fiesta nezklamala. Měli jsme možnost vidět vystoupení dětí, kteří tancovaly a zpívaly. Dokonce jsme i viděli Španěly tancovat flamenco. Také musel každý na podiu říci něco ve španělštině. Nakonec se Equipo checo od ostatních oddělila a den jsme zakončili v mexické restauraci a „domů" se většina z nás vrátila až po půlnoci.

Den sedmý, sobotěnka 2. června (Cam Tu/Markéta/Mia)

Hádejte co se mi dnes stalo! Máte 1 pokus.. Ano, přesně to, co si myslíte. Problémek s pasem. "No to snad ne, to mě podrž! Už zas ?! " říkáte si v duchu a někteří to i v šoku vykřiknete nahlas. Bohužel, takový pako opravdu jsem. Nestačilo jen jednou , ale i tentokrát jsem musela panu Dánovi přivodit mini infarkt. Naštěstí jsme po 2 hodinách hledání které zahrnovalo vysypávání kufru, batohu a prohledávání všech kapes, jsem zjistila že pas leží doma u mé hostitelky. Tak nakonec jsme přece nemuseli na policii ani do Madridu na ambasádu a pan Dán si konečně (doufám) mohl oddechnout. Sice nejsem v pozici, kdy bych mohla někoho hodnotit nebo chválit ale opravdu si cením toho jak pan učitel situaci zvládl. Já osobně bych při druhém pasovém incidentu na místě omdlela. Po předání pasu (panu učiteli Dánovi, který mi ho, nutno podotknout, půjčil až na letišti..) jsme vyrazili do centra s přáním ať už je všechno v pohodě a bez komplikací. První zastávka byla úžasné tržiště, kde jsme koupili dobrůtky. Od jahůdek přes meruňky až po třešně - vše tu bylo. Ještě víc nás mile překvapily levné ceny. Po té jsme jako správní Češi vyrazily na pořádný oběd. Musíme se také trochu pochlubit, naprosto úžasně jsme se orientovali v Jerezu a do naší oblíbené restaurace Rodrigó jsme dorazili bez jakékoliv nápovědy od GPS. Po cestě jsme nemohli zapomenout na španělské zmrzliny s předlouhým kornoutkem. Odpoledne jsme se připravovali na cestu do Malagy. Cesta byla dlouhá a spát se v autě opravdu nedalo. Naštěstí nám čas odletu neposunuli jako na cestě do Španělska. Teď už sedíme připoutáni ( v PLNÉM počtu) v letadle a čekáme na odlet. Byl to opravdu úžasný týden se skvělými zážitky. Moc ti děkujeme, Španělsko!

Závěrem, aneb (krátké) slovo kapitána žlutého týmu (Radek Dán)

Dvouletý projekt Erasmus+ s názvem "A Sense of Community" je téměř u konce. Společně s 19 studenty a dalšími čtyřmi mými kolegy jsme toho spoustu prožili. Komunitní a dobrovolnická činnost je pro Českou republiku velké téma a tento projekt jen podtrhl, že před sebou máme ještě velký kus cesty. Partnerské školy z Estonska, Rumunska, Itálie a Španělska pro nás byly v mnohém, především v rámci dobrovolnictví, báječnou inspirací. Ale také vím (protože mi to bylo řečeno), že i studenti a učitelé GJP byli v mnohém, například ve vystupování, úrovni angličtiny a v schopnosti prezentovat příkladem a inspirací právě našim partnerským školám. Měli bychom na to být patřičně hrdí a pokračovat tímto směrem i nadále. Mám velkou radost, že s tímto projektem dobrovolnictví na Palachovi nekončí a jedeme (i když zatím jen v malém) dál!

Erasmus je skvělý v tom, že Vám dává šanci ochutnat evropskou kulturu, poznat osobně zahraniční studenty a učitele, je to zcela unikátní zkušenost. Co je ale neméně důležité je, že máte možnost prezentovat sebe, svou školu, své překrásné město a zemi; více se poznáte navzájem v rámci české skupiny a také poznáte sami sebe. Děkuji celému Erasmus týmu GJP a věřím, že si každý z nás z projektu odnesl cenné zkušenosti i zážitky!