COMENIUS RELOADED - Zpráva z Heidelbergu!

druhá partnerská schůzka projektu byla pohodovější a ještě o trochu úspěšnější než ta úvodní!

Na začátku dubna jsme se vydali do Heidelbergu na druhou misi v projektu Comenius, v rámci něhož se zabýváme tématem minorit - viz www.gjp1.cz/min

Celkem 6 studentů ze 3. ročníku, společně se třemi a v závěru i čtvrtým pedagogem absolvovali týden v malebném Německém městě, který vypadal následovně:

Pondělí (Dan Moravec)

Naše túra začala jako z pohádky o Krakonošovi. Za mlhavého rána jsme se připotáceli ke škole a za hřmotu výfuku našeho klimatizovaného autobusu, jsme nechali o 10té hodině ranní naši stověžatou matičku mizet v pozadí. Řidič nabral kurz: severo-severo-východ směr Heidleberg. Cesta nám příjemně ubýhala a po pár hodinách jizdy jsme se octli 300km od domovů v cílové destinaci. Heidleberg se mi zdál zprvu jako vesnice zarostlá pamprdlíky. Hotýlek kde jsme se ubytovali pomrkával pistáciovou omýtkou a sliboval ať mu dám ještě šanci. Praštili jsme tedy kufry na pokoje a vyrazily na PPP neboli průzkum pracovního prostředí. A ouha... ono to nebylo tak špatné. Z vesnice jsem poznal město, z pamprdlíků byli tulipány, sluníčko nad hlavou.... Heidleberg je prostě krásný, plný zelěně, je tichý bez hřmotů velocipédů či jiných potvor na benzín. S ůderem šesté se však ozval hlad a velil do tradiční německé hospůdky s číslem 9. Píchnul jsem prstem do menu a objednal cokoliv co toho kručivého ve mne umlčí. Při hodování jsme si vesele povídali s našima německýma hostitelkami a brzy se přihlásil o pozornost večer. Na nebi zamrkal měsíc, poslední nájezd na minimarket se sladkostmy a huráá spáát. Protože zítra to celé začíná.

Úterý (Eliška Trmalová)
Uvedení na Julius-Springer Schule, kde se proběhl program následujících dnů, prezentovaly se zde webové stránky, e-magazín a facebooková stránka. Všichni shlédli trailer k pipravovanému filmu Angely. Potom měli prezentaci Skoti na téma My fat gypsy wedding, což byl skotský dokument o Romech a jejich zvycích. Debatovalo se na téma stereotypy, zde se ukázalo, že němečtí studenti nemají o češích ani potuchy, někteří dokonce nevěděli, kde česká republika leží. Ale tuto jejich ostudu jsem přešli. Po zdravotní svačině, kterou jsme měli připravenou v chemické učebně, jsme byli posilněni na setkání s panem Erichsonem, jedním z radních Heidelbergu, který bojuje za práva homosexuálů. Potom jsme měli večer volno, takže jsme ho využili na prohlídku po městečku. Večer jsme se vyčerpáni dobelhali do našeho malého hotýlku.

Středa (Andjela Vitas)
Ráno jsme vyráželi na naši druhou a zároveň poslední schůzku, Skotové přišli opět pozdě.
Schůzka byla zajímavá, pan profesor Kubíček prezentoval způsob vyučování ZSV a HS na naší škole. Kluci (Martin a Jakub) měli prezentaci o Entropě. Později jsme se všichni podíleli na vymýšlení situaci pro dotazníky.
Po schůzi jsme si prohlédli školu, která není vůbec malá a zahráli jsme si minigolf v novém stylu (ve škole a z papíru).
Když celý tento program skončil, měli jsme chvíli volno (nákupy + jídlo). Později večer jsme měli procházku s "noční stráží", která nám vyprávěla strašidelné historky o městě. Pak jsme skočili, ještě s ostatními studenty, na čaj a pak do hotelu, protože ráno nás čekalo brzké vstávání.

Čtvrtek (Petr Pochman)
Tak a tady máte čtvrtek jak jsem jej viděl já..:)

Den začal velmi příjemnou snídaní jako obvykle, Mr. Schmitt nám všem přinesl kávu či čaj, jak jsem kdo chtěl. Po příjemném startu nás pan Janda odvedl na autobusovou zastávku kam, měl přijet autobus. Výpočet pana Jandy zněl jasně, pojedeme posledním možným autobusem, který nás doveze v čas ale i mistr tesař se někdy utne, autobus měl desetiminutové zpoždění. To pro nás znamenalo katastrofální pozdní příjezd, sice nikdo nic neřekl ale z výrazu německé profesorky Antije bylo jasné, že s námi vůbec není spokojená. Pak nás čekala velmi dlouhá prohlídka muzea, které bylo zasvěcené Romům, kteří byly uvězněni v koncentračních táborech za druhé světové války. Pro mě byla prohlídka velmi nudná protože většinu jsem již znal a nakonec mě šokovala mapa, která vypadal že jí někdo načrtl za jízdy na koni. Údaje byly velmi zkreslené.

Po Muzeu se šlo na oběd, s kluky jsme šli do místní "jídelny" pro studenty kde se jedlo na váhu a to doslova za 100g jídla a to jakéhokoliv se platilo 1 euro. Jídlo bylo absolutně nesrovnatelní kvalitou natož cenou s naší jídelnou, vše bylo dokonale čerstvé a velmi chutné. Prostory, ve kterých se dalo obědvat dosahovalo kapacity přes 1000 studentů. Dalo se jíst venku, uvnitř, kdekoliv.

Odpoledne nás čekal Scavenger hunt, který spočíval ve splnění úkolů pomocí návštěvy místních památek na mě a Kubu připadl místní hrad, na hrad vedl táhlý kopec ale nakonec nás čekal nádherný rozhled na celé historické centrum města.Můj nelegální hikking na vrchol hradby se vyplatil fotky, které jsem pořídil jsou úžasné. Po výletu byl sraz u vody. Příjemné odpolední posezení nám dodalo energii na večerní procházku, kterou jsem zakončil večeří v místní restauraci sub-way.

Pátek (Jakub Střelec)
Ráno bylo sice trochu hektické a to kvůli brzkému vstávání (ano už v půl sedmé!), které zapříčinilo i to, že jsme nedostali snídani. A proč to všechno? Protože jsme jeli do Strasbourgu! Mimo jiné jsme byli v budově Rady EU, která z venku sice působila trochu „výstředně“, ale uvnitř nás všechny ohromila. Také jsme stihli projít celé město křížem krážem, dobře poobědvat, podívat se na katedrálu, udělat pár fotek a slunit se v parku u řeky. V pět jsme už zase museli jet zpátky, den ale ještě zdaleka nekončil. Poté se všichni účastnici projektu sešli v místním podniku a nutno dodat, že jsme si užili pěkný večer ve společnosti skvělých lidí a zlatavého moku. Na závěr snad jen říci, že celý den se více než vyvedl.

Sobota (Martin Špaček)
V sobotu ráno jsme vstávali nejpozději z celého pobytu, jelikož náš autobus měl přijet až kolem desáté hodiny. Někteří měli menší kocovinu z předchozího večera, kdy jsme se naposledy setkali se Skoty. Řidič autobusu byl mírně nedochvilný, takže jsme čekali před hotelem přibližně půl hodiny než přijede.Řidič si tentokrát vzal na pomoc, ještě druhou, mladší řidičku. V průběhu cesty si řidič natolik oblíbil profesora Kubíčka, že si ani nevšímal, když řidička opakovaně únavou sjížděla z vozovky. Cesta ale jinak proběhla v pohodě a klidu, ostatně jako celý náš pobyt.



Čeká nás všechny do konce školního roku ještě nějaká práce, abychom naplnili vytyčené cíle a splnili alespoň dílčí úkoly před cestou do Edinburgu. O tom, kdo a jak bude pokračovat v projektu (i o tom, kdo nás bude reprezentovat na partnerské schůzce v říjnu v Edinburgu se rozhodne ještě během června. Zájemci jsou vítáni!!!

Radek Dán, koordinátor projektu,a dále Vít Janda,Karolína Ryvolová a Jan Kubíček, učitelé zapojení do projektu