Bologna 2005 - zpráva z akce
Každý z účastníků zájezdu dostal za úkol napsat krátkou (dlouhou?) zprávu o jednom dnu našeho pobytu tak, abychom na závěr mohli poskládat mozaiku zážitků, dojmů a pocitů z Boloni. Každý se zhostil úkolu po svém, texty nejsou nijak upraveny z hlediska obsahu nebo stylu, pouze částečně z hlediska pravopisného.
úterý 22.11. a středa 23.11. 2005 (Radek Dán)
Malá skupinka "vyslanců" GJP ve složení Míla Zemanová, Adéla Pěničková, Martin Matěcha a učitelské duo Eichingerová & Dán se sešla ve 20:30 před budovou naší školy. Hned vzápětí dorazilo naše vozidlo - velmi pěkně vyhlížející dodávka Renault Traffic i s příjemným řidičem, panem Jirouskem. S dobrou náladou a plni očekávání jsme vyrazili na cestu, která po dálnici na Rozvadov ubíhala velmi svižně. Vyjeli jsme s dostatečnou časovou rezervou, což se po dvou a půl hodinách ukázalo být velmi prozíravým tahem, poněvadž ještě před hranicemi se těsně před námi stala vážná dopravní nehoda, která nás stála neuvěřitelných pět hodin čekání!!! Když jsme pak ve čtyři ráno projeli skrz celnici do Německa, byli jsme již na počátku cesty dost groggy a lehce prokřehlí. Studenti společně s paní učitelkou na zadních sedadlech vytuhli, zatímco my s panem Jirouskem jsme konverzovali a udržovali se ve střehu před nástrahami počasí v Bavorsku. Zbytek cesty, hlavně díky našemu řidiči proběhl celkem hladce, dokonce jsme poměrně snadno našli i náš hotel, který byl schovaný v jedné nenápadné uličce v centru Bologni. Zatímco jakž takž vyspalí studenti a paní učitelka Helča vyrazili po krátkém odpočinku na průzkum centra Bologni, v jejíž těsné blízkosti se náš hotel nacházel, já jsem využil dvou a půl hodinové časové mezery, před plánovaným setkáním s Robertem Dovesim, hlavní osobou za italský tábor a zalezl jsem do postele. Roberto, s nímž se znám už od loňského prosince, kdy jsme se účastnili přípravného semináře v projektu v Polsku, přišel přesně v půl sedmé. Představil jsem mu členy naší výpravy a po asi 40-ti minutové neformální diskusi u nás na hotelu jsme společně vyrazili za našimi kolegyněmi z Řecka, které bydlely nedaleko od našeho hotelu. Mrzelo nás, když jsme zjistili, že řecká výprava přijela bez studentů :-(, navíc dvě ze tří paní učitelek nemluvili anglicky... Na společné večeři jsme jen tak volně konverzovali, abychom s blíže seznámili, pak už jsme nabrali kurz hotel, abychom si před náročně vypadajícím čtvrtkem řádně odpočinuli.
čtvrtek 24.11. 2005 (Adéla Pěničková)
Ve ctvrtek rano jsme pred pul devatou rano opustili v rychlosti hotel - bali jsme se ze zmeskame autobus mirici do bolognske stredni technicke skoly, kde jsme meli mit prvni schuzku Comenius projektu. Nastesti jsme to zvladli vcas a dokonce na zastavce take cekali nase recke kolegyne - ne, ze by bylo nezbytne nutne, aby jely vsechny tri. Po par minutach cekani cela nase, ted uz mezinarodni skupinka nasedla do autobusu cislo 37. Pani Eichingerova stipla listky a nyni uz zbyvalo jen nesplest si zastavku. Tenhle problem byl vyresen, kdyz do dopravniho prostredku nastoupilo par mladych lidi s batohy na zadech...zacali jsme je stopovat a vyplatilo se - dovedli nas primo pred skolu.
Uvnitr na nas cekalo mile uvitani od Roberta a dalsich pedagogu, kteri na projektu spolupracovali. Zavedli nas do mistnosti slouzici u nich nejspis podobne jako u nas klub. Tam jsme dostali brozurky a mapu Bologne a plan celeho pobytu. Bohuzel jsme museli vyresit problem generalni stavky, ktera se mela konat dalsi den. Take prisli italsti studenti a my jsme se mohli zacit seznamovat. Take nam ukazali hlavni casti skoly jako je na priklad telocvicna - dokonce jsme si spolecne zahrali volejbal a fotbal. To uz na nas ale v hale cekali zastupci Kanarskych ostrovu, kteri dorazili pozdeji, kvuli dlouhemu letu co meli za sebou. Pote nas hostitele zavedli do mistni skolni knihovny v druhem patre - je to opravdu rozlehla mistnost s pani knihovnici uprostred. Zde jsme si sedli kolem pripravenych stolu a naslouchali vykladu o Bologni, stredni skole ve ktere jsme se nachazeli a referatum pripravenych studenty - nutno dodat, ze Italšti studenti mají vesmes velice spatnou vyslovnost a tak se cas od casu zdalo, ze vznikaji nova italsko-anglicka slova. Po ukonceni prednasky nasledovalo obcerstveni v klubu. Na velkem stole byla rozlozena spousta drobnych typickych italskych zakusku. Asi hodinku jsme koverzovali s malymi plastkovymi tacky v rukou a nasledovne se vsichni dospeli - tedy vlastne profesori odebrali do jine mistnosti, aby probrali veci tykajici se projektu, my, studenti jsme meli delat to same, ale po kratke snaze jsme zjistili, ze kazda zeme ma uplne jine zakkladni informace a proto jsme nemohli nadale pokracovat. Jali jsme se proto porovnavat svoje jazyky - myslim ty, kterymi se mluvi, teda jako ne ty v puse:) Asi po dvou hodinach prisli ucitele zpatky a vsichni jsme opustili skolu.
Opet jsme nasedli do autobusu 37 vyjeli jsme smer bolognska universita. Ta byla zalozena uz roku 1088, ale presto neni nestarsi na svete. Zde jsme sli do muzea, ktere bylo rozdeleno na dve casti- technickou a anatomicko - fyziologickou. Pani pruvodkyne sice podavala vyklad v italstine, ale jedna z panich profesorek vse obratne prekladala. Na celem muzeu mi prisly nejmene typicke mistnosti, ktere byli velice male s krasnymi vyrezavanymi stropy. Protoze uz bylo pozde, tak muzeum muselo zavrit, ale nam jeste specialne povolili vystoupit na astronomicko vez, ze ktere jsme mohli spatrit krasny vyhled na nocni Bolognu.
Po muzeu jsme se premistili pred bolongskou radnici, pred kterou jsme jeste chvili cekali a poslouchali vanocni koncert, ktery se na namesti konal. Atmosfera byla velice krasna, presto nam vsem byla strasna zima. Po kratke dobe jsme byli prijati v hlavim sale radnice, ktery mimo jine slouzi k oddavani a jinym dulezitym ceremoniim. Byly jsme usazeni do krasnych velkych pozlacenych zidli s cervenym sametem, ktere sice nebyli ani trochu pohodlne ale clovek si na nich prisel opravdu dulezity. Zastupkyne pana starosty se nas ptala na spoustu otazek souvisejicich s nasemi rodnymi zememi, pote jsme dostali male suvenyry - odznacek a propisku a premistili jsme se do mistnosti ve ktere zaseda bolonsky samospravny organ – takovy maly mistni parlament. Tam se nase ceska vyprava zacala fotit na tech nejdulezitejsich mistech :)
Radnici jsme opustili strasne vyhladoveli, proto jsme uz vsichni tesili do restaurace, kterou bylo v planu navstivit. Restaurace byla tzv. self-serving, coz znamenalo, ze jsme vsichni zaplatili jednotnou cenu a pak uz jsme jedli kolik jsme chteli a my chteli hodne:) Po této prejdaci akci nas italsti studenti- Sylvia, Eleonora a Barbara vzali (krome pana Dana a ostatnich pedagogu...pani Eichingerova sla, nejspis aby nas pohlidala aby se nam nic nestalo...) do jednoho znameho klubu Transylvania. Tam jsme pokracovali v konverzaci a seznamovani. Na ceste do hotelu pak v 01:25 Miluna nakopla flasku…
pátek 25.11.2005 (Martin Matěcha)
Dnešní den probíhal ve znamení odpočinku. Po stejné snídani jako předešlý den jsme se rozdělili na skupinu učitelů a studentů. Po předešlé domluvě s našimi novými kamarády z ostatních zemí jsme se sešli a vyrazili na nákupy. Musím uznat ,že zejména Italky drží rekord v nakupování oblečení (je to něco neuvěřitelného :-) ).
Po tomto příjemně stráveném dopoledni se naše delegace opět sešla na vydatný oběd u McDonalda a vyrazili s průvodkyní na prohlídku Bologne.Tato prohlídka byla velmi náročná, ale za to velmi zajímavá. Pořídili jsme hodně snímků a videozáznamů.
Na večer byl pro nás připraven koncert místního populárního italského zpěváka xy....., jehož výdělek šel na charitativní účely (Brazílie). V domnění, že si pořádně zatrsáme s našimi novými kamarády (hlavně s Italkami :-) ), jsme se hrozně těšili. Opak byl pravdou, nikdo zde netancoval a když jsme se zeptali. Proč netancují na tak super muziku? Byli nám řečeno, že se prostě na koncertech netancuje :-( . Pevně doufám, že si to zítra po namáhavé debatě vynahradíme :-)
sobota, 26.11.2005-předposlední den (Míla Zemanová)
"Mílo,vstávej...je 8 hodin, zaspali jsme. Za 20 minut nám jede bus." Probouzí mě pan Dán milým hlasem, na který nejsem po ránu zvyklá z domova. Začínám se oblékat, letím na snídani (už od začátku našeho pobytu máme k snídani francouzské croissanty), naleju do sebe chutné capuccino z automatu a rychle ven z hotelu.
Čeká nás dnes náročný den. Den naší Comenius konference, který se koná na "naší" místní technické škole Manfredi - Tanari. Máme za úkol ujasnit si základní body našeho celého pobytu v Bologni,s kolegy z Řecka,Itálie a Kanárských ostrovů. Musíme si ujasnit práci která čeká především naše studenty v průběhu několika příštích měsíců,abychom úspěšně zvládli letošní fázi projektu a koncem školního roku dostali finanční grant na příští škol. rok.
Posezení u "kulatého stolu" začíná v 9:30h. P.Dán si bere slovo jako první a všem zúčastněným představuje plán naší vzájemné budoucí spolupráce. Musím říct,že ho to stálo mnoho úsilí. Očekávali jsme (Češi), že se někdo zapojí svými případnými nápady či komentáři jak pozměnit,či vylepšit koncepci. Ale až na některé nesouhlasy z Řecké strany, že jsou naše požadavky náročné (a přitom byly lehké), byli ostatní laxní. Překvapili nás italští studenti svojí spoluprácí a snažili se nás doplnit. Během jednání jsme hlasovali, nakonec společně vymysleli poslední detaily a i měli příležitost se ve 12 hodin občerstvit italskými specialitami,jako např. Mortadella, Parmagiano a jiné. Konference končila kolem 15:00h, zatímco se celá Bologna přeměnila v zasněžené město.
Odpolední program byl individuální. Vydali jsme se tedy na nákupy. Martina Matěchu a mne doprovázeli italští studenti a pomohli nám s výběrem výrobků italských jídel, které jsme následně zakoupili pro své příbuzné. Večer po 20:00h nás čekala společná rozlučková večeře ve venkovním zatepleném stanu s příjemnou předvánoční atmosférou. Jídlo bylo typicky boloňské a peníze, které jsme za něj zaplatili byl určen postiženým lidem, obývajícím budovu hned vedle. Kolem půlnoci jsme se tedy rozloučili a poté jsme s prof. Eichingerovou, prof.Dánem a Martinem Matěchou vyrazili do Bolognského podniku zvaného Transylvania. Do 2h rána jsme se museli vrátit do hotelu. Protože to byl poslední den strávený v Bologni, nemohu si odpustit několik komentářů k tomuto výletu...: Ze začátku mně program oslovil v negativním slova smyslu,že na prvním místě byla zábava a práce až na místě druhém. Avšak koncem týdne jsem pochopila že to bylo jedině dobře. Měli jsme totiž možnost nejdříve se seznámit a poznat a o to lepší byla atmosféra na naší konferenci.
Italští studenti se k nám chovali velice příjemně po celou dobu, byli sympatičtí a o zábavu nebyla nouze. I student Carlos z Kanárských ostrovů byl milý a všechny nás udivilo,že je světem zběhlý už v 15 letech. Celkový výsledek našeho přátelství je maximálně pozitivní a určitě i přínosný pro některé až emotivní.
A poslední věc: Nemohu nezmínit skvělý aktivní a komunikativní přístup p. prof Dána k celému projektu Comenius a i paní prof. Eichingerovou, která se zapojila všemi silami a dopomohla k realizaci a příjemné atmosféře.
neděle 27.11.2005 (Helena Eichingerová)
La partenza - odjezd. Je hrozné, jak rychle to uteklo. Nikomu asi proto nebylo do řeči. Sbalili jsme si a vyrazili na nádraží. Roberto se s námi ještě přišel ještě jednou rozloučit, přestože jsme se rozloučili již v sobotu večer – byl velmi laskavý, odvezl nám všechna zavazadla na „Bologna Centrale“. Vlak z Bologni do Milána měl na startu zpoždění 15 minut a v Modene přestal jet úplně, tak jsme přesedlali na jiný.
V Milánu proběhl přesun na autobus na letiště do Milano-Bergamo velmi hladce a ve 14.30 jsme byli na místě. Ještě úplnou náhodou jsme potkali španělskou delegaci na letišti – jeli si zjistit nějaké detaily jejich nočního letu. Pak už jen proběhly drobné nákupy, nalodění a hodinový let do Prahy. Loučení bylo krátké, protože vše jsme si vyříkali již včera. Bylo to bezva a všichni z tohoto pracovního výletu máme dobrý pocit. A úplně na závěr: Facciamo brindisi alla salute di tutti participanti di questa konferenza.