Stoecké ohlédnutí
Jak u je to na naí kole tradicí, i tento rok se studenti druhých ročníků vydali na jarní pobyt na Stoci. My, kteří jsme se zúčastnili u podzimní akce, jsme se na týden na umavě těili jako malé děti. Počítali jsme dny, hodiny a minuty a kdy jsme se konečně dočkali, nechali jsme nováčky se rozkoukávat a běeli jsme zabrat ty nejlepí postele ( ne, u jsem si skutečně nepředstavovala, e budeme v černé shnilé boudě ). Tentokrát jsme také byli mnohem připravenějí, co se jídla týče. Křehký jarní čekankový salát a kachnu na tymiánu jsme si sice nedělali, ale sem tam se mezi polévkama z pytlíku objevila i nějaká ta těstovina. Narozdíl od minulého pobytu, teď u nás nečekalo sbírání odpadků ( i kdy tůrám jsme se nevyhnuli ), ale jakýsi biologický výzkum ( sestávající víceméně ze zkoumání Ptrossí farmy pod mikroskopem ). Celým týdnem nás provázely dvě velice kontaktní slečny Pavlína a Sony. Pavlína se ráda koupe a Sony miluje sluníčko. Po počátečním zařazení do skupin jsme ztratili vlastní identitu a stali se z nás zanícení členové týmů Babkov klan, Pstruzi a Lebkouni. Popisovat tu celý týden by se do jednoho článku nevměstnalo, a proto se budeme dret hlavních bodů programu. V úterý na nás vechny přila těká dopolední liejníková krize. Ve středu jsme li na mení okruní výlet sestávající z návtěvy ekofarmy ( kde mají nejlepí sýr na světě ), procházkou Boubínským pralesem a nakonec přily prameny Vltavy, kde se někteří z nás pokusili vykrást studánku s penězma. Tato maličká procházka měla sama o sobě asi dvacet kilometrů. Ta skutečná túra ( neptejte se mě jak dlouhá byla, kilometry jsem přestala počítat ve chvíli, kdy překročily hranici únosnosti ) přila a ve čtvrtek. Pořád do kopce, třicet stupňů, deset kilo na zádech, představte si to, lidi. Dobrou zprávou je, e jsme se vrátili vichni. Moná ne iví a určitě ne zdraví, ale rozhodně vichni. Poslední den byl společný oběd, program se Sony a výběr top five mikroskopových fotek za kadou skupinu. Sobota byla ve znamení stresu, balení a úklidu pokojů. Do Prahy jsme se nakonec taky vrátili vichni. Moná se z nás za ten týden stali přírodní lidé ( a otuilí zmínila jsem se, e teplá voda tekla jenom půl hodiny a jenom první večer? ) a nevypadali jsme jako ze urnálu, ale to taky nikdo nepředpokládal. Nebo ano?ofie Lopatová, 2 beta
a v přítím kolním roce navtívíme Stoec hned třikrát. Nejprve pojedeme uklízet po turistické sezoně, pak se přijedou rozloučit studenti budoucí čtyři alfa a poté bude následovat týdenní bádání. Z toho vyplývá pouze jediné máme tento kout umavy moc rádi, a proto se tam tak často vracíme.
