Sofie Círová - esej "Litvínov"
úspěch v celorepublikové soutěiJak jsme ji na kolním webu informovali, studenti 1. ročníků se zúčastnili celorepublikové soutěe "Propagujeme turistiku v regionech Čech, Moravy a Slezska".
Uspěla studentka třídy 1.A Sofie Círová s touto esejí:
LITVÍNOV
Do edé mlhy města Litvínova v Severních Čechách jsem jezdívala u jako malá za babičkou. Tehdy jsem jetě nechápala, jak zvlátní místo Litvínov vlastně je. Jako kadé malé dítě jsem se těila na babiččin voňavý domek s věčně plnou spíí. Jakmile začala být cítit ve vzduchu síra a mlha houstla, poznala jsem, e jsem v Litvínově. Byla jsem nedočkavá, kdy jsme jeli kolem těch vysokých majáků, které byly vlastně komíny známé chemičky Chemopetrol. Brány města byly ale a za kruhovým objezdem s neurčitou plastikou vybudovanou na počest chemiků a horníků. Dnes ji litvínovtí nahradili dřevěnou sochou ruky svírající hokejku, protoe kromě obrovských komínů plivajících kouř je Litvínov i centrem zimního hokeje.
Litvínov bylo kdysi malé a malebné město schoulené pod Krunými horami. V období druhé světové války byla tato oblast součástí německých Sudet. Druhá světová válka znamenala pro město určitý rozkvět, ale i mnohé problémy. Malebnost města naruila stavba chemický závodů na výrobu pohonných hmot z hnědého uhlí. V továrně pracovala spousta politických vězňů a válečných zajatců.
Zároveň se v období války budovaly v Litvínově jednoduché obytné domy pro německé dělníky. Tyto smutné domy dodnes tvoří významnou část Litvínova. Za socialismu se lidé nastěhovali do prázdných domů po Němcích. V domech byl často nábytek a spoustu věcí. Tato část Litvínova je mi blízká, protoe právě zde se nachází dům mých prarodičů. Občas mívám zvlátní pocit, kdy sedím u stolu, který tu zbyl po Němcích. Představuju si rodinu, kterým stůl patřil a která u něj seděla třeba u nedělního oběda.
Do Litvínova se po válce nastěhovali i Romové, které socialistický reim nutil bydlet v panelácích proti jejich přirozenému způsobu ivota. Romové pak protestovali tím, e paneláky vypalovali. Vlastně nikdo z lidí, kteří se nastěhovali do Litvínova k městu neměl vztah. Jejich ivoty byly často bezútěné a oni se po večerech často uchylovali k alkoholu. K bezútěností přispívala eď, která městem prostupuje i patné ovzduí. Asi se pak nedá divit tomu, e se Litvínov stal městem, kde se začal ve velkém vyrábět pervitin a mnoho lidí této droze propadlo. Dnes není situace v Litvínově pro větinu lidí zase o tolik lepí. S kapitalismem přila nezaměstnanost, mnoho lidí je bez práce a bez naděje.
Zdá se, e pak není důvod Litvínov navtívit, ale myslím, e opak je pravdou. Město i krajina kolem je plná protikladů tvořených třeba malebností hor na jedné straně a černými děrami po povrchových dolech na druhé straně. Myslím, e není vůbec náhoda, e jeden z nejkvalitnějích nových českých seriálů, Pustina, byl inspirován právě Litvínovem a krajinou kolem něj. Myslím, e právě díky těmto protikladům je Litvínov městem syrových příběhů a nepřikrálených osudů lidí, které stojí za to poznat.
K úspěchu gratulujeme!
