AMSTERDAM v PRAZE - výměnný zájezd 2009 -ZÁVĚR

Amsterdam v Praze...

Dobrý den,

tak jsme se všichni dočkali a v tomto textu si můžete přečíst, jak návštěvu studentů amsterdamského lycea v České republice (10.10.-18.10.) viděli naši studenti. Přeji příjemné čtení.

OK

Sobota 10.10.
10:00 dlouho očekávaný den – přílet našich přátel z Nizozemí. Už při čekání na letišti začal na většinu z nás dopadat sentiment z dojemného květnového loučení v Amsterdamu, vzpomínaje na to, co se událo, jsme při zpoždění letu přešli ke vzpomínání na Siemena a Brama a jejich pozdní příchody snad na všechny srazy...

Namísto nich sice přiletěli jiní, ale původní parta byla původní parta. Navíc bylo zvláštní, když pak po celou dobu pobytu v Praze byli Tomáš s Pavlem bez nikoho...

Každopádně po příletu jsme si každý svého hosta odvezli domů na oběd, nakládané sedlčanské hermelíny s grilovanou klobásou, salátem a pivem působily na mého hosta všelijak, jak on sám zkonstatoval, nic není horší než plastové bagety z letadla.

Po obědě jsme měli sraz „u koně“ a taktovku převzali Pavle s Terezou. Prošli jsme Můstkem ke Staroměstské radnici, vyčkali zvonění Orloje a prošli k Židovskému městu. Byla však sobota, tedy den, který je jakousi židovskou nedělí, tudíž bylo vše zavřené a vidět pouze zvenčí. V původním plánu byla cesta na hrad skrze Karlův most, nakonec však při přestávce u Rudolfína padl návrh na „jedno zdravotní od cesty“ a nakonec toho padlo více do jedné nohy, do druhé nohy apod.

Vše však dle přání našich, tou dobou už nadšených, hostí. Ti za týden v Praze stihli více interiérových fotek restauračních zařízení než exteriérových pořízených týdenním zájezdem japonských důchodců.

Někteří si prostě nemohli nechat ujít oslavu našich spolužáků, a tak se stala součástí programu. Ten, kdo to vymyslel, ale jaksi zapomněl podotknout, že šlo o tématickou oslavu, kde měli být všichni v bílém, tak tam někteří z nás působili trošku výrazněji. Po odskočení si domů na večeři se tedy jelo na zmíněnou oslavu v jednom vinohradském klubu, o kterém jsem kdysi prohlásil, že už do něj nevlezu, ale zas tak špatné to nebylo, horší byl spíš fakt, že někteří Holanďané si neuvědomili to, že pivo v Čechách je sice levnější a točí se ve větším objemu nežli v jejich mateřské zemi, ale také že je o něco malinko silnější a pijí-li ho příliš mnoho v příliš velkém množství...ale to už je jiný příběh táhnoucí se do ranních hodin dalšího dne. První den byl však velice pestrý, možná toho bylo na programu moc v malém časovém rozmezí, podstatné však bylo, že se všichni bavili a navázalo se na pozitivní atmosféru z Amsterdamu, která nás provázela až do posledního dne.
Erik Jireš /4.A/

Neděle 11.10.2009
Po sobotní retro narozeninové párty našich spolužáků bylo nedělní dopoledne volné spáčům. Někteří z nás to ale využili k návštěvě posledního dne Design Bloku, což nakonec bylo shledáno dobrým nápadem, ještě lepším pocitem a naplněním:). Po poledni byl sraz na Vyšehradě, kde byla procházka a pak se směřovalo do centra na Staré město, kde jsme na sebe nechali působit magické síly této nádherné části města. Ta nás ale po čase vysílila tak, že jsme se museli oživit Hany kávou a mohli pokračovat na Karlův most. Tady si část skupiny osahala některé "přáníplnitelné" sochy a mohli jsme pokračovat dále, kde pro změnu hlady vyčerpaná část se zvládla rychle napojit. A mohli jsme začít výšlap na Hrad. Na Hradčanech jsme se pozastavili na delší dobu - fotky s hradní stráží, nakouknutí do Víta, dalekohled na Prahu, napodobování pochodů, klasická hradní scéna. Poté jsme se zase pomalu snesli do Pražské kotliny, odkud jsme se rozprchli domů, abychom se k večeru mohli sejít plni energie u Národního divadla, kde na nás operně bědovala Rusalka. Představení jsme my Češi zhodnotili kladně, Holanďani myslím, že díky překladu si tříhodinové představení tolik neužili. Museli jsme jim tedy napravit zážitek samotočící pivnicí, což si myslím, že je bavilo a zapomněli, kde byli před chvílí. Byli už jsme ale dost unaveni ještě ze dne předešlého, takže jsme nevydrželi dlouho a odebrali se do domovů, kde nás čekaly vyhřáté postele, do kterých jsme se už tuuuze těšili! taková tedy byla naše neděle!
Natálka Krausová /4.B/

V pondělí pro nás bylo nejtěžším úkolem ráno vstát a přijít včas do školy. Jako první nás čekala diskuse s panem ředitelem, kde nám popřál hodně štěstí a poděkoval za vzájemnou spolupráci. Poté následovala hodina anglického jazyka, kde se rozebírala kultura, zvyky a historie našich dvou národů. Po škole jsme si zašli na jídlo a odpoledne strávili ve městě procházkou a společným relaxem. Následně jsme jeli domů společně se svými hosty, kde nás zase čekala velká večeře. Po takto dobrém jídelním základu nás nemohlo čekat nic jiného, než pořádná párty. Našim společným cílem se staly Karlovy Lázně. Zde jsme se všichni sešli a začali si užívat veselou taneční noc ve stylu 80. a 90. let. Tančilo se, pilo se, bavilo se. V brzkých ranních hodinách jsme dorazili domů, kde jsme spokojeně ulehli do postele.
Pavle Bojic /4.A/

V úterý, dne 13. 11., jsme si všichni přivstali, abychom Holanďanům podruhé ukázali naši školu. Tentokrát jsme měli připravený již pestřejší program. Nejdříve se nás ujala paní profesorka Ryvolová, která pro nás připravila velmi zajímavou hodinu v angličtině, kde jsme o sobě mohli zjistit, jak moc poznáváme holandskou a i dokonce vlastní zemi. Vše probíhalo tak, že jsme se rozdělili do národnostně stejných dvojic a pak jsme odpovídali na skupinu otázek o Holandsku a Holanďané naopak na skupinu otázek o Česku. „Souboj“ skončil vyrovnaně, každý věděl od všeho trochu a ve finále to utvořilo velmi hezký obraz obou zemí.

Poté si nás do parády vzal Mr. Tomáš Klima, který si pro nás připravil velmi povedený a zábavný mini hudební workshop, kde jsme si vyhráli s vlastním tělem a vlastními hlasivkami. Pro představu, Tomáš z nás udělal závodící koně, poté sbor a poté dokonce i živé klávesy! Všichni jsme tentokrát odcházeli ze školy dobře naladěni, což se nepoštěstí pokaždé. Takže zvláštní dík pro pp Ryvolovou a pp Klimu!

Den pokračoval v klidném duchu: celý vyhladovělí jsme zašli na typickou českou kuchyni do restaurace U Pinkasů. Paintball sice odpadnul, ale holky aspoň mohly jít na nezbytný shopping.
Po vyčerpávajícím dni nikdo neměl moc náladu na aktivní noční život (jaké překvapení!), takže jsme zůstali doma a sbírali síly na náročnější druhou část programu…
Jovana Perović /4.B/

Středa, 14.10.
Ve středu ráno jsme se měli všichni sejít v 10 hod. u autobusu v Resslově ulici. České dráhy nepatrně zpomalily náš odjezd, jelikož zabránily Erikovi dostat se na místo včas. Nakonec (či spíše na začátek) jsme se ale všichni šťastně znovu shledali a mohli jsme opustit Prahu. Cestou na sever jsme udělali zastávku v Terezíně, kde jsme si nejprve společně s paní průvodkyní prohlédli Malou pevnost, vyslechli si výklad a navštívili kino, kde jsme zhlédli asi půlhodinový film. Myslím, že atmosféra místa dolehla na všechny. Poté jsme navštívili Muzeum ghetta, které bylo zřízeno v budově bývalé terezínské školy a dle mého názoru je velice působivé. Dále jsme pokračovali autobusem do Ostrova u Tisé, kde při příjezdu předvedla ženské řidičské schopnosti na nejvyšší úrovni naše šoférka, paní Jarka. Následovalo ubytování a první menší procházka vzhůru do hor především za vidinou signálu, který v údolí nebyl. Večer jsme společně strávili v útulném prostředí naší chaty hraním společenských her a filmem.
Lucie Jičínská /4. B/

Čtvrtek 15.10.
Tento den začal trochu nepříjemným probuzením by our profesor Kučera, protože jsme zaspali. Na tento nepříjemný incident jsme ale rázem zapomněli, hned co jsme se podívali z okna a viděli čerstvou sněhovou nadílku.

Jakmile se naše parta oblékla, pospíchala na snídani. Ta nás v tomto našem ubytovacím zařízení velmi mile překvapila. Během snídaně nám byl sdělen plán dne, což byl celodenní výlet po místních překrásných skalách velkou oklikou do nedaleké vesnice, kde byla zarezervovaná restaurace na oběd. Toto sdělení všechny potěšilo a tak se tedy hned po snídaní vyrazilo.

Výlet byl skvělý. Samozřejmě se nejvíce líbil Holanďanům, kteří byli naprosto nadšeni z tak obrovského množství sněhu a neustále se koulovali a váleli ve sněhu jak malé děti. Samozřejmě jsme cestou nemohli minout místo, kde se točila Narnie, a na které nás pan profesor během naší cesty neustále připravoval. Samo sebou se naše skupina během cesty několikrát ztratila, ale nebylo to nic vážného.

Když jsme konečně dorazili do vesnice, kde na nás čekal oběd, byli jsme všichni totálně zmrzlí a promočení. Naštěstí zde měli výborné jídlo a hlavně svařáček, který nás připravil na zbytek cesty.
Asi po dalších 2 hodinách jsme dorazili na naše ubytovací zařízení. Převlékli jsme se do suchých věcí, mokré dali sušit a čekala nás večeře. Po večeři byl naprogramovaný film: Boat that rocked. Nakonec už jen následoval dlouhý, dlouhý večer a můžu dodat, že vše proběhlo, jak mělo.
Karel Kulhánek /4A/

Pátek 16.10.2009
Po skoro probdělé a veselé noci se nám, konkrétně holkám, nechtělo vůbec vstávat. Snídaně byla naplánovaná na 8:00. My jsme se na ní ale zvládly dostavit až po půl desáté a tak náš vstup do hospůdky provázelo oznámení, že za 10 minut je sraz. Jdeme na výlet. Nikdo moc neměl náladu, všichni byli unavení, ale přesto jsme se oblékli a vyrazili do lůna přírody. Vše probíhalo dobře, pan profesor Kučera, který náš výlet vedl, měl trasu pečlivě nastudovanou. Ve chvíli, kdy jsme zabočili do lesa, začínal se terén trošku horšit. Když jsme přelézali první spadlý strom přes cestu, pár lidem se na tváři ještě zračil úsměv. Když se ale trasa pomalu proměňovala v opičí dráhu, úsměvy na rtech, ať jsme chtěli nebo ne, odešly. Už to nebyl poklidný výlet na vyhlídku, ale čím dál drsnější dobrodružství. Žalostně jsme volali do Prahy, že se pan profesor asi zbláznil. Někteří si atmosféru zpříjemňovali přirovnáváním výletu ke scéně ze Sněženek a Machrů a plánovali, jak a komu večer podají stížnost. I přes nízkost naší energie to byla zábava :-)

Konečně se před námi vyhouply skály a krásná panoramata a my měli přeci jenom radost z toho, že jsme v horách a na vzduchu :-)

Vstoupili jsme do dalšího lesa, vyšlapávali cestu v hlubokém sněhu a asi za 5 minut jsme se dostali na to samé místo, odkud jsme do lesa vstoupili. Okruh to sice byl, ale ne ten, který jsme potřebovali. Proto jsme se vydali tou samou trasou zpět. To už vládla lepší a veselejší atmosféra. Koulovali jsme se, házeli se do sněhu.

''Doma'' na nás čekalo suché oblečení, teplé jídlo a vyhřáté místo u krbu :-)
Večer jsme si mohli vyzkoušet hrát na bicí, klavír, basu, kytaru a spoustu dalších nástrojů, dívali jsme se na film, hráli karty, zpívali karaoke. Ale hlavně jsme si všichni uvědomovali, že je to jedna z posledních společně strávených chvil.
Tereza-Anna Krausová /4.A/

Sobota byl den kdy se špatně vstávalo po včerejší probdělé noci, ale také den kdy bylo spousta zábavy a jídla a pití. V sobotu ráno se odjíždělo z Ostrova do Teplic kde jsme měli hrát bowling. Přijeli jsme o něco dříve, takže jsme museli chvíli čekat, ale to vůbec nevadilo, neboť se lidé, kteří měli deficit spánku, mohli dodatečně prospat. Po chvíli jsme tedy šli do bowlingové herny, kde nám bylo řečeno, že bowling nefunguje. Ale naštěstí se po hodině objevil opravář, který ho dal do pořádku a my jsme si mohli tedy nerušeně zahrát. Hrálo se na týmy a vítěz pak nedostal nic. Z Teplic jsme jeli do Prahy a večer jsme šli do pizzerie Palermo na náměstí Míru. Občerstvení štědře zaplatil pan ředitel a Pavel s Tomášem dostali od Holanďanů nádherné dárky v podobě plyšového Pata a Mata. Večer se pak šlo do klubu Radost. Následující den pak Holanďané odlétají zpátky do Amsterdamu.
Pavel Hanžl /4.A/

Neděle
Po téměř nekončící sérii probdělých nocí a náročném outdoorovém týdnu plného sněhu, zpěvu a paření přišlo nepříliš sladké brzké probuzení a s ním neblahá skutečnost, že nás naši Amsterdamští přátelé zanedlouho opustí. Došlo na loučení se s náhradními domovy a jejich obhospodařovávateli, čili s rodiči. Někteří se loučit ani nemuseli (mám konkrétně na mysli mého a Pavlovo náhradníky, Pata a Mata, kteří si řekli, že jim bude nejspíše lépe v jejich domovině, Čechách). Na letiště dorazili všichni ve výsledku včas.

U check-inu se začalo s předávkou věcí mezi kufry, kvůli přemrštěnému tonážnímu limitu. Vypadalo to jako v bytě rozcházejícího se páru.

Vše poté proběhlo hladce. Hodina H, loučení s bezvadnými lidmi, které jsme měli tu čest poznat ještě daleko více díky našemu (pana profesora Kučery) programu za hranicemi města, nastalo a neobešlo se to bez slz, jak já rád tomu říkám: realityshow Vyvolení aj.;) Bylo to smutné a zároveň povznášející. Ještě jsme finálně dostali každý magnetek našeho „mola“, Krtečka od pánů koordinátorů.

Shrnuto, podtrženo: Mně osobně se tento program líbil v úplném celku. Nemůžu říci, co více či méně. BYLA TO SHOW !
Díky všem!
Tomáš Lipský /4.A/